Deset kroků k řešení předčasných odchodů
Předčasné odchody ze školy, resp. vzdělávání jsou komplexním problémem. Jejich úspěšné řešení zpravidla vyžaduje zapojení široké škály aktérů a opatření na různých úrovních, tedy jak na školách, tak i na centrální úrovni. Přesto můžeme vymezit několik základních kroků, které mohou k řešení předčasných odchodů na školách významně přispět.
Jaké jsou základní opatření pro řešení předčasných odchodů na školách?
1. Vytváření podmínek pro předcházení předčasným odchodům ze školy
Součástí prevence v širším smyslu je vytváření pozitivní atmosféry ve škole a klimatu třídy, budování komunitního a přátelského prostředí, uplatňování méně formálních přístupů, zajištění možnosti „nízkoprahového“ kontaktu žáků se školním psychologem nebo výchovným poradcem.ke školnímu psychologovi nebo výchovnému poradci. Důležitá je vnímavost a zapojení všech pedagogů do procesu identifikace žáků, u kterých se objeví problémy, které by mohly vést k odchodu ze školy, a to včetně např. mistrů odborného výcviku nebo vychovatelů v domovech mládeže.
2. Kariérové poradenství
Podpora kariérové volby jak při přechodu ze základní na střední školu, tak i v případě problémů žáka a potřeby přestupu na jinou školu nebo obor je důležitou součástí prevence i řešení předčasných odchodů.
3. Včasná identifikace žáků ohrožených předčasným odchodem
Včasná identifikace umožňuje zachytit počínající problémy žáků. K identifikaci ohrožených žáků je vhodné nejprve vymezit rizikové faktory, které k předčasným odchodům vedou. Na různých školách přitom mohou dominovat odlišné faktory, s ohledem například na specifické sociální nebo etnické složení žáků, náročnost studia, větší nebo menší atraktivitu vyučovaných oborů apod. Včasná identifikace se skládá z několika kroků:
Vymezení rizikových faktorů
specifických pro školu
Pro vymezení rizikových faktorů je vhodné vést diskusi o tom, jací žáci a z jakých důvodů v předchozích letech z dané konkrétní školy odešli a jaké signály tomu předcházely.
Stanovení identifikátorů, které může
škola využít
Škola může identifikovat ohroženého žáka na základě socioekonomického zázemí, rodinného prostředí a dalších demografických faktorů. Dále také na základě aktuálních školních výsledků, omluvených i neomluvených absencí, problémů s chováním, míry účasti v rámci hodin, na školních i mimoškolních akcích apod.
4. Podpora motivace žáků
Žáci, kteří mají větší pocit sounáležitosti se školou a pozitivní vztah k budoucímu pracovnímu uplatnění mají větší motivaci ve studiu pokračovat a školu dokončit. Mezi nástroje motivace žáků patří například zapojování žáků do soutěží a mimoškolních aktivit, klubové a sportovní aktivity. Žáky také může motivovat osobní zkušenost s prací v budoucím oboru, a to jak při rozhodování o výběru oboru, tak i během studia. Nástrojem získávání těchto zkušeností mohou být dny otevřených dveří nebo možnost vyzkoušet si práci ve školních dílnách na středních školách. Také nabídka brigád nebo dobrovolnictví mohou žákům poskytnout praktické zkušenosti a zlepšit jejich vztah ke škole nebo oboru.
5. Zvyšování atraktivity výuky
Důležitým nástrojem podpory setrvání žáků ve škole je zvyšování atraktivity výuky, využívání projektového přístupu a zavádění praktických prvků do výuky, které jsou žákům bližší a jsou relevantní pro každodenní život.
6. Komunikace a zapojení rodiny
Nástrojem spolupráce s rodinou může být organizování pravidelných konzultací mezi školou a rodiči žáka, aby se zajistila větší informovanost a zapojení rodičů do vzdělávacího procesu, pořádání tzv. tripartit. Součástí může být také poskytnutí informací a podpory rodinám, jejichž problémy negativně ovlivňují docházku a zvládání výuky žáka.
7. Vzdělávání pedagogů/supervize/podpora
Řešení předčasných odchodů vyžaduje nastavení systému identifikace ohrožených žáků, nástrojů podpory a řešení problémů. V souvislosti s tím je vhodné poskytovat školení pro učitele a školní pracovníky zaměřené na identifikaci rizikových faktorů a efektivní intervenční strategie. Zřízení programů mentorování, kde zkušenější učitelé nebo specialisté mohou poskytovat podporu kolegům. Součástí by mělo být pravidelné sledování a hodnocení účinnosti implementovaných opatření a strategií a získávání dat a zpětné vazby od žáků, učitelů a rodičů.
8. Intervence
V případě, že žák je již identifikován jako ohrožený předčasným odchodem, má problémy se zvládnutím učiva, absence, rodinné problémy nebo zdravotní či osobní, je třeba využít vhodné nástroje podpory, např. vytváření individuálních plánů pro žáky, akčních vzdělávacích plány apod. V případ potřeby je vhodné kombinovat vzdělávací i sociální podporu.
9. Multioborová a komplexní spolupráce
Předčasné odchody mají často komplexní důvody, proto je při jejich řešení potřebná širší spolupráce. Důležitá je jak spolupráce uvnitř školy, nastavení systému fungování školního poradenského pracoviště, zajištění školního psychologa a sociálního pedagoga, zapojení pedagogických asistentů. Vhodné může být i využití mediátora, který může v případě sporů pomoci komunikaci žáků a rodičů se školou. Dále je často potřebná spolupráce s PPP, SPC a v případě žáků žijících v nepříznivých podmínkách i spolupráce s OSPOD, neziskovými organizacemi, sociálně aktivizačními službami, nízkoprahovými zařízeními, streetworkery apod.
10. Casemanagement
Efektivním přístupem pro řešení problémů odcházejících žáků je přístup založený na metodě casemanagement, kdy jsou identifikovány problémy a potřeby žáka a jejich řešení je koordinováno „správcem případu“ s případným využitím mezioborové spolupráce.