Česká republika a EU – srovnání předčasných odchodů ze vzdělávání
V rámci EU jsou předčasné odchody ze vzdělávání vnímány jako významný problém s negativními ekonomickými i sociálními důsledky. Míra předčasných odchodů se ovšem v jednotlivých zemích EU podstatně liší. Vliv má historický kontext i nastavení vzdělávacího systému (např. délka povinné školní docházky, která v některých zemích zahrnuje i vstup na střední školu). Důležité je i nastavení podpůrných opatření, např. podpora znevýhodněných žáků (snídaně nebo obědy ve škole zdarma) a další. V článku se zaměříme na porovnání situace v předčasných odchodech v Česku a zemích EU.
Jaký je cíl?
Evropská komise deklarovala jako cíl snížit podíl předčasných odchodů do roku 2030 pod 9 %.
Aktuální situace v předčasných odchodech v EU
V roce 2024 dosahoval ukazatel Early school leavers 9,3 %.
Vyšší byl v roce 2024 podíl mladých mužů, kteří předčasně odešli ze vzdělávání (10,9 %) než žen (7,7 %).
Rozdíly mezi zeměmi EU byly výrazné. Podíl osob s předčasným ukončením vzdělávání a odborné přípravy v EU se v roce 2024 pohyboval od 2,0 % v Chorvatsku do 16,8 % v Rumunsku. Velmi dobré výsledky mělo také Irsko, Řecko, Polsko a Slovinsko. Naopak mezi země s vysokým podílem předčasně odcházejících žáků patří také Německo, Norsko a Španělsko.
Vývoj předčasných odchodů v České republice
Česká republika v rámci EU v míře předčasných odchodů dlouhodobě patřila mezi premianty. V letech 2012 až 2014 se procento předčasně odcházejících žáků pohybovalo jen kolem 5,5 %. Udržení tohoto příznivého stavu bylo i národním cílem pro rok 2020. Bohužel tento cíl se nepodařilo splnit a v roce 2020 se podíl předčasných odchodů naopak zvýšil na 7,6 %. V posledních letech pak můžeme sledovat kolísání tohoto ukazatele, kdy v roce 2021 došlo ke snížení na 6,4 % a v roce 2022 na 6,2 %. V následujícím roce 2023 toto procento opět mírně vzrostlo na 6,4 % a v roce 2024 došlo opět k poklesu až na 5,4 % a v roce 2025 opět ke zvýšení na 6,1 % (Eurostat, 2026). Zatímco v průměru za země EU můžeme v souvislosti s řadou přijatých opatření sledovat postupné snižování předčasných odchodů, v Česku převažuje spíše kolísavý vývoj. Nepříznivým charakteristickým znakem pro Českou republiku jsou zároveň výrazné regionální rozdíly, které ukazují značnou sociální podmíněnost předčasných odchodů.
Obr.1: Dlouhodobý vývoj podílu předčasných odchodů ze vzdělávání v ČR a EU (v %, ukazatel Eurostatu)
Obr.2: Předčasné odchody ze vzdělávání – srovnání zemí EU – 2025 (v %, ukazatel Eurostatu)
Zdroj: Eurostat, 2026 [edat_lfse_14]
Rozdíly v krajích v Česku
Česká republika se vyznačuje výraznými rozdíly v podílech předčasně odcházejících žáků v jednotlivých krajích. V regionu Severozápad, který zahrnuje Karlovarský a Ústecký kraj se podíl předčasně odcházejících žáků pohybuje na přibližně dvojnásobku ostatních krajů. Naopak Hl.m. Praha má tento podíl velmi nízký. Ukazuje se tak výrazné spojení mezi předčasnými odchody žáků a sociálním zázemím rodin, kdy v krajích s vysokou mírou nezaměstnanosti a větší koncentrací sociálních problémů odcházejí žáci ze vzdělávání podstatně častěji.
Obr.3: Předčasné odchody ze vzdělávání – srovnání vývoje v regionech NUTS2 (v %, ukazatel Eurostatu) [1]
Česko stanovený limit ve výši maximálně 9 % předčasných odchodů v roce 2030 již plní a 9. místo v roce 2025 neznamená špatný výsledek. Znepokojujícím faktem ovšem je, že patříme k několika málo zemím EU, kde procento předčasných odchodů ze vzdělávání dlouhodobě spíše kolísá, než aby se snižovalo. Problémem je i výrazně vyšší podíl předčasných odchodů v některých krajích a regionech a výrazná souvislost mezi sociálně ekonomickým zázemím žáka a dosahovanými vzdělávacími výsledky v ČR. Tím dochází k reprodukci nízkého vzdělání a chudoby a vzdělávání pak neplní funkci vyrovnávání sociálních nerovností ani „sociálního výtahu“. I přes na první pohled příznivé výsledky je potřebné zavádět mechanismy individuální podpory ohrožených žáků, zejména žáků se sociálním znevýhodněním.
Zdroje:
Eurostat. (2026). Early leavers from education and training by sex and citizenship [Data set]. European Commission. [cit. 2026-05-25]. https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:32022H1209(01)