Přeskočit navigaci

Jak se efektivně učit

Jak se efektivně učit  

Ve škole je to jako ve sportu – kdo chce uspět, musí poctivě trénovat. Musí cvičit svou paměť, udržovat si nové poznatky opakováním, pravidelně se do školy připravovat. Cílem je, abys byl schopen své znalosti a dovednosti kdykoliv využít, a to nejen při zkoušení, ale i v osobním životě.   

Metoda „5 P“


Existuje více metod efektivního učení. Zkus podle jedné z nich změnit své studijní návyky a zlepšit domácí přípravu. Metoda „5 P“ přináší pět hlavních zásad pro zlepšení učení (upraveno z příručky Jak se efektivně učit, kterou zpracovala Mgr. Lenka Novotná, psycholožka z pedagogicko-psychologické poradny v Praze 10).


*    1. P – Podmínky k učení


Podmínkami je myšleno prostředí (pokoj, nábytek, denní doba), ve kterém se doma učíš. Měl bys dodržovat určité postupy:


*    místem pro učení by měl být nelépe tvůj vlastní pokoj nebo klidný a stabilní kout

*    před učením pořádně vyvětrej 

*    teplota v místnosti by měla být kolem 19 stupňů Celsia

*    osvětlení by měla zajistit jedna 60W žárovka (v lampičce)

*    nejvhodnější pro učení je ticho (nezapomeň si přepnout mobil na tichý režim). Pokud potřebuješ zvukovou kulisu, pusť si při učení tichou hudbu s cizojazyčným textem

*    učení v posteli moc vhodné není, tělo ji vnímá jako místo odpočinku. Když to nejde jinak a jsi tak zvyklý, mysli na pravidelné přestávky. Vstaň a něco dělej. Zkus se ale někdy učit vsedě u stolu a pak porovnej, co je lepší.

*    předem si připrav nějaké pití

*    „Ukliď si ten binec!“ Potřebuješ tužku, sešit a pomůcky při ruce, hledáním se budeš zbytečně rozptylovat. Úklid stolu zabere 10 minut a fakt to pomůže. 

 

*    2. P – Plánování času


„Nemám čas“. „Nestíhám“. Znáš to? Času ale máme dost, jen ho někdo neumí dobře využít a věci si špatně plánuje. Jeden ze základních pilířů v našem životě, abychom dobře fungovali, je umění plánovat svůj čas. A platí to nejen pro učení a práci, ale i v osobní sféře. Dobrým plánováním času (tzv. time management) jej získáš – pro sebe a své koníčky.


Odpověz si na otázky:

Co ti zabírá nejvíc času?

Kde máš ztráty?

Co s tím uděláš?

Jak vypadal tvůj nejdivočejší den bez vteřiny volného času?

Co by šlo zorganizovat líp?


*    pořiď si diář a zaznamenávej si do něj všechny akce a důležité termíny (např. písemky nebo zkoušení)

*    uč se každý den přibližně ve stejnou dobu

*    sestav si plán učení, tj. urči si podle svých potřeb, kdy se budeš učit (a ten dodržuj)

*    nedaří se ti dodržet tvůj učební plán? Zkus to s novým týdnem znovu a jinak.

*    na velkou písemku se uč dva dny předem, nenechávej to na poslední chvíli

*    na začátku učení si udělej seznam činností, které budeš dělat (např. úkol z matiky, naučit se 15 slovíček, příprava na písemku z dějepisu, dopsat si sešit).


3. P – Přestávky


*    časový prostor mezi školou a volným časem (1–2 hod.) vyplň sportem nebo jinou aktivitou, která tě baví

*    mysli na to, že nejaktivnější býváme pouze omezenou část dne, tu bys měl využít.

*    uč se v kratších blocích, např. 30 minut učení, 10 min. pauza, 15 min. učení, 5 min. pauza a dále opakuj (15 minut práce, 5 minut pauza) 

*    vyplňuj krátké přestávky při domácí přípravě (5–10 minut) nenáročnými aktivitami, které neodvedou tvou pozornost úplně – utři nádobí, přečti si článek v časopisu, vyvětrej, zacvič si, sněz jablko, udělej si čaj, osprchuj se. Dokážeš se lépe soustředit po celou dobu učení.

*    dostatečně spi – spánek je podmínkou, abys byl schopen zapamatovat si hodně věcí a událostí. Jinak můžeš mít problém s únavou a ospalostí a také s pamětí. Vyzkoušej si, kolik hodin spánku potřebuješ. Když se budeš po probuzení cítit svěží, je to OK. 


4. P – Poznámky a práce s textem


Dělat si dobré poznámky z výkladu ve škole umí málokdo. Často to považujeme za zbytečnou a nudnou věc. Poznámky však mají zásadní výhody.


*    Je to zkratka dlouhého výkladu vyučujícího.

*    Jsou to základní informace, které bys měl z vyučování umět – vše doplňující a vysvětlující najdeš v učebnicích, na internetu apod.

*    Je to osobitý záznam tvého myšlení – nejlépe pochopíš svoje poznámky (samozřejmě čitelné a smysluplné) ty sám.


*    psaní poznámek při výkladu ti udrží pozornost a soustředěnost

*    během zapisování si zároveň informaci ukládáš do paměti

*    máš se doma z čeho učit a víš, co je z učební látky důležité

*    uč se poznámky vytvářet i doma; z textu v učebnici si dělej výpisky – naučíš se vypisovat pouze nejdůležitější, tzv. klíčové informace

*    někdy stačí zapsat si školní výklad do sešitu a pak si své poznámky několikrát přečíst; informace zůstanou v paměti

*    při vedení poznámek si vytvoř přehledný postup, vyznač si barevně nadpisy a čleň jednotlivé oddíly do stručných bodů

*    při podrobném čtení dělej krátké přestávky na vstřebání textu a aktivně pracuj s textem (= podtrhávej, vypisuj…)

*    uč se ve dvojici s kamarádem.



Nejčastější problémy při psaní poznámek a jak je odstranit


problém soustředit se na výklad učitele 

– posaď se blíž k učiteli

velká rychlost výkladu

– dávej učiteli doplňující otázky, pokud něčemu nerozumíš, tak jeho výklad zpomalíš, nebo požádej o pomalejší tempo

učitel při výkladu přeskakuje z myšlenky na myšlenku

– zachyť základní myšlenky, nech si u nich místo a doma si téma doplň z učebnice

špatná výslovnost učitele

- zapiš si slovo, jak ho slyšíš do závorky, doma si ho vyhledej v učebnici, nebo požádej vyučujícího o zápis slova na tabuli.


Jak se prokousat rychle textem v učebnici – metoda P-O-Č-AČ-O


Přehled

V prvním kroku získej rychlý přehled o textu, zjisti, kolik má nadpisů a odstavců (osnovu). Přečti si celou velkou kapitolu nebo téma, které se máš naučit, ale velmi zběžně, rychle, spíš informace přelétni očima, abys věděl, co obsahuje (nadpisy, ztučnělé body a pojmy). Pak si text přečti znovu a pozorněji.

Otázky

V druhém kroku vyhodnoť, co už znáš odjinud a pouze si budeš opakovat.

Tužkou označ, co je podle tebe v textu důležité. Budeš potřebovat vyhledat neznámá slova nebo pojmy? Použij slovník nebo internet. 

Čtení

Teď už musíš důkladně a soustředěně číst text odstavec po odstavci. Pro lepší koncentraci zařaď krátké přestávky, zejména když tvoje pozornost začíná ochabovat. Prohlédni si pečlivě obrázky a náčrty. Složité pasáže můžeš přečíst i dvakrát a nahlas.

Aktivní čtení

Po prvním podrobném čtení následuje aktivní práce s textem. Znovu čti text, ale teď už s tužkou v ruce. Podtrhávej obyčejnou tužkou přímo v textu důležité informace, dělej si poznámky na papír nebo sešitu. Pokud je učebnice tvoje, zviditelni např. zvýrazňovačem nové informace a věty, kterým nerozumíš, vypiš na papír. Pak se zeptej kamaráda nebo rodičů, co znamenají.

Opakování

Posledním krokem je samotné shrnutí naučeného, opakování celé látky. Nejvíc funguje si látku přeříkávat nahlas nebo se dát někým přezkoušet. Jde o to, popsat vše, co si pamatuješ bez koukání do textu. Zpočátku to může s tvou pamětí pokulhávat a budeš muset občas do textu nahlédnout. Až se naučíš pracovat s textem, postačí tři čtení (zběžné, důkladné a aktivní) a budeš schopen opakovat hlavní myšlenky z učiva svými slovy.


5. P – Paměť


Zapamatování a zapomínání

Zapamatování informací je složitý proces, proti kterému běží soustavný proces zapomínání. Všichni to známe z každodenního života, zapomínáme klíče, mobil, jména lidí apod.

Cílem učení je zapomenutí naučených poznatků znemožnit nebo proces zpomalit.


Jak paměť funguje?

Nejprve vstupuje informace přes naše smysly do našeho mozku. Tam se stupňovitě usidluje v určitém typu paměti, podle toho, jak ji budeme využívat. Každý jednotlivý typ paměti k něčemu potřebujeme. Pro praktický život potřebujeme všechny a pro školu potřebujeme, aby si jednotlivé paměti informaci předávaly (násobilka, vyjmenovaná slova, vzorečky...). K tomu je třeba neustále informaci používat.


Příklad: Pamatuješ si svoje jméno, telefonní číslo, číslo bot? Určitě ano. A víš proč? Používáš je dost často. Pamatujeme si hlavně to, co k životu nezbytně potřebujeme.


Opakování – matka moudrosti?

Jak vypadá zapomínání v praxi? Po jednom přečtení dvou stránek textu si první den budeš pamatovat zhruba polovinu až 60 % (vzpomeneš si na některé pojmy, které budeš umět vysvětlit). Druhý den klesne množství informací již na nepatrný zlomek (u někoho to však ještě může být až 30 % informací). Zhruba za týden si ještě mlhavě vzpomeneš, že jsi něco četl, ale možná si ani nevybavíš, že jsi text viděl.


Co s tím?

Co nám pomáhá přesunout poznatek z krátkodobé paměti do dlouhodobé?

Někdo se lépe učí, když informace vidí (čtení textu), jiný si lépe zapamatuje slyšené (výklad od druhé osoby, přeříkávání látky nahlas), další se nejlépe naučí poznatky tím, že si je píše, kreslí (poznámky, přepisování textů, podtrhávání klíčových výrazů).

Obecně však u většiny lidí dochází k zafixování poznatků přes více učebních cest najednou. Nejlepší je tedy používat kombinaci, např. čtení v knize s přeříkáváním látky nahlas, s podtrháváním a kreslením.


*    poznatky si spojuj do logických celků, neuč se pouhé jednotlivosti – stručně si před učením nové látky zopakuj, co jí předcházelo, na co navazuje a co rozvíjí. Tím ukotvíš nové informace.

*    systematicky si opakuj – pročti si poznámky ze sešitu ještě týž den, co jste látku ve škole probírali (to si pamatuješ nejvíc informací).

*    při učení na velké písemky si rozděl učený text na kratší úseky a uč se je několik dní dopředu. Den před písemkou si vše několikrát přeříkej nahlas. V technických předmětech a matematice si příklady spočítej a zapiš i několikrát za sebou bez pomoci vzorových řešení.

*    používej pomůcky pro zapamatování – kresli si schémata, náčrtky, obrázky, spojuj si slova s obrázky věcí.

*    přistupuj k učení odpočatý a v klidu (bez stresujících a rušivých vlivů), potřebuješ se dobře soustředit – důležitý předpoklad k usídlení poznatků v tvé paměti.


Shrnutí

Cílem je dostat nové poznatky do tzv. dlouhodobé paměti, kde dochází k pomalejšímu zapomínání, proto je důležité průběžně opakovat už jednou naučené.

Čím více smyslů při učení používáš, tím lépe si poznatek zapamatuješ.

Nejúčinnější metodou paměťového učení je systematické opakování poznatků, tj. že chápeš, na co navazuje předcházející látka.

Snaž se naučené používat v praxi. Sám sebe se ptej, k čemu je poznatek v praxi dobrý, spoj si jej s něčím konkrétním a hmatatelným.



Zpět